Čím více se toho o medu dozvíte, tím více budete překvapeni. Tento včelí produkt je totiž darem vskutku výjimečným. Včelí med je nejznámější a nejdůležitější včelí produkt. Včely jej vytvářejí z nektaru kvetoucích rostlin nebo z takzvané medovice, což jsou sladké šťávy vylučované některými druhy hmyzu.
První doklady o medu
Počátky konzumace medu sahají až do období před mnoha tisíci lety, jak dokazují skalní malby v Indii, Španělsku nebo oblastech jižní Afriky.
V Číně byl med považován za vzácný lék a častěji se vyskytoval pouze na talíři členů královské rodiny. V Egyptě se z něj vyráběli mastičky na léčbu očí a kůže, drobných odřenin a ran, našel také využití při mumifikaci faraonů. Za největší odborníky v chovu včel byli považováni Římané.
Co je med?
Platné znění vyhlášky č. 76/2003 Sb. definuje med jako potravinu přírodního sacharidového charakteru, která je složená převážně z glukózy, fruktózy, organických kyselin, enzymů a pevných částic zachycených při sběru sladkých šťáv květů rostlin (nektar), výměšků hmyzu na povrchu rostlin (medovice) nebo na živých částech rostlin včelami, které sbírají, přetvářejí, kombinují se svými specifickými látkami, uskladňují a nechávají dehydratovat a zrát v plástech.
Pokud si tuto charakteristiku rozklíčujeme, jedná se vlastně snadno stravitelnou sladkou šťávu, jejíž konzumace nám poskytuje rychlou energii a celou řadu tělu prospěšných látek, jejichž obsah je závislý na druhu rostlin, ze kterých včely šťávu nasbíraly. Vody je v medu 15-19 %, sušina je tvořena z více než 95 % různými sacharidy, zejména jednoduchými cukry glukózou a fruktózou. Ty dodávají sladkost, ale ovlivňují i fyzikální vlastnosti – například převažující fruktóza zpomaluje krystalizaci medu. Med pak dále obsahuje na tisíce dalších užitečných látek − dodnes se vědcům nepodařilo všechny popsat a odhalit. Nejspíš i proto, že co med, to originál. Med je totiž produkt, jehož složení závisí na neustále se měnících přírodních podmínkách. Obecně je med ceněný pro obsah antioxidačních látek.
Druhy medu
Podle původu se med člení na květový (nektarový), který pochází z nektaru květů, má světlejší žlutou až hnědou barvu, je snadněji stravitelný. Medovicový, který pochází zejména ze sladkých výměšků hmyzu sajícího z rostlin, má tmavší odstíny hnědé barvy nebo smíšený, který kombinuje oba druhy medu, použitým poměrem lze řídit jeho výslednou barvu, vůni a chuť.
Květové medy se potom dělí podle konkrétních rostlin, ze kterých pocházejí. Nejčastěji se na trhu potkáme s řepkovým, který je v sezóně většinou nejdříve vytáčený med, je krásně žlutý, ale rychle krystalizuje, je vhodný pro pastování. Akátovým, který je charakteristický tím, že téměř nekrystalizuje, je bezbarvý až lehce nažloutlý s výraznou chutí po akátových květech. Lipovým, což je smíšený med z nektaru a medovice lip, zlatožlutý až čirý, má vyváženou vůni a chuť po lipových květech. Pokud jde o medovicové medy, od květových se liší především tmavší barvou a pomalou krystalizací. Díky vyššímu obsahu minerálií a menší kyselosti mají harmonickou chuť.
Co se týče barvy, setkáváme se se škálou od bílých průsvitných nebo jemně krystalických přes žluté a nejrůznější odstíny jantarové, světle hnědé až k nejtmavší hnědé. Některé medovicové medy opalizují do zelena.
Jak se med získává?
Nejčastějším způsobem získávání medu je stáčení. Med se získává působením odstředivé síly v plástech v zařízení zvaném medomet. Tento med je velmi hodnotný, protože si uchovává většinu přírodních látek. Dříve bylo velmi rozšířeným způsobem i lisování, po zavedení medometu se od něj ale téměř upustilo. Med je získáván lisováním plástů za studena nebo při mírném ohřevu. Včelaři získávají med i vykapáním odvíčkovaných plástů. Vzhledem k náročnosti tohoto procesu a proto, že odkapáním se vytěží jen malá část medu obsaženého v plástech, je kapaný med sice drahý, ale velmi hodnotný. Jedním z nejhodnotnějších medů je plástečkový med. Je uložený a zavíčkovaný včelami do plástů čerstvě postavených na mezistěnách vyrobených z včelího vosku a prodávaný v uzavřených celých plástech nebo jejich dílech. Tento med lze dostat pouze u včelaře nebo ve specializované prodejně. Kupujeme uzavřené plástečky nebo jejich části. Doma je zavěsíme, otevřeme a necháme med pozvolna vytékat. Tímto způsobem získáme med šetrně a uchováme v něm většinu cenných přírodních látek. Lze koupit i med s plástečky, který obsahuje jeden nebo více kusů plástečkového medu. Pastový med je upravený do pastové konzistence řízenou krystalizací a následným drcením mezi dvěma, většinou mramorovými koly. Setkat se můžete i s filtrovaným medem, či pekařským, který je určený pro průmyslové využití.
Kolik medu spotřebujeme?
Dle Českého statistického úřadu má spotřeba medu v posledních letech stoupající tendenci i přes mírný pokles počtu včelstev na území České republiky. Roční spotřeba medu na osobu činila v roce 2016 zhruba 0,9 kilogramu. Český med se nejčastěji vyváží do Německa, Francie a na Slovensko. Na druhou stranu se k nám med také dováží, a to zejména z Ukrajiny. Vedle přímé konzumace medu jej můžeme využít při vaření, pečení např. perníků a výrobě alkoholických nápojů jako je medovina, medové pivo nebo různé likéry.
Jak med uchovávat?
Med bychom měli skladovat v nepropustném obalu v temnu, při nižší teplotě a bez přítomnosti látek, které by mohly negativně ovlivnit jeho vůni. Pokud chceme med ztekutit, zahřejeme jej ve vodní lázni o teplotě 40–50 °C (orientačně poznáme tak, že ve vodě ještě udržíme ruku), aby nedošlo k jeho znehodnocení. Rozehřívání v mikrovlnné troubě se nedoporučuje. Naopak do horkého čaje si jej můžeme přidat bez obav, teplota vody klesá rychleji, než se stihnou prospěšné látky v medu zničit.
Neměli bychom ale zapomínat ani na fakt, že med i ostatní včelí produkty mohou být spouštěčem alergie. Jeho podávání se také nedoporučuje dětem mladším 12 měsíců.
Jak poznat kvalitní med?
Do medu nesmí být přidány, s výjimkou jiného medu, žádné další látky včetně přídatných. S výjimkou pekařského medu nesmí mít jakékoliv cizí příchutě a pachy, kvasit nebopěnit, být zahřát do takové míry, že jsou jeho přirozené enzymy zničeny nebo významně inaktivovány či mít uměle změněnou kyselost. Med patří mezi nejproblematičtější komodity z hlediska výsledků kontrol Státní zemědělskou s potravinářskou inspekcí, v roce 2017 bylo až 51 % z hodnocených šarží nevyhovujících. Problémy byly zejména v označování původu medu, ať už botanického druhu nebo země produkce, nepovoleného přídavku sladidel nebo obsahu látky hydroxymethylfurfural (HMF), která vzniká při použití vyšších teplot během zpracování medu.
Při nákupu medu bychom měli být obezřetní, nejjistější je med přímo od včelaře. Pokud tuto možnost koupě nemáme, pečlivě si přečteme etiketu výrobku a zajímáme se o správné označení a o zemi původu. Sledujte zda se jedná opravdu o med a ne např. medovou pochoutku.
Co dalšího lze od včel získat?
Včely nám poskytují nejen med, ale také další významné produkty. Pyl je produktem kvetoucích rostlin s vysokou výživnou hodnotou, důležitý je zejména obsah bílkovin s esenciálními aminokyselinami, organických kyselin, enzymů i vitamínů. Jedním z nejznámějších produktů včel hned po medu je propolis. Jedná se o směs pryskyřic z pupenů stromů, sekretů včelích žláz a vosku s antibakteriálním účinkem. Využívá se především v kosmetice ve formě tinktur a krémů, je součástí zubních past či pleťových masek. Slouží k podpoře obnovy tkání, urychlením jejich regenerace, v poškozených částech kůže zabraňuje sekundární infekci. Bílkovinný produkt žlázového sekretu včelích dělnic, kterým jsou krmeny larvy a včelí královna, je znám pod názvem mateří kašička. Díky přítomným látkám působí antimikrobiálně a podporuje imunitu.
Pro lidský organismus je vhodné aplikovat kůry jednou až dvakrát ročně při nedostatečném prokrvování těla, kožních problémech, depresích, její konzumace se nedoporučuje ženám v době těhotenství a kojení. A samozřejmě v neposlední řadě je znám vosk, který se uplatňuje ve farmacii, potravinářství a kosmetice.
