Pod slovem aroma si mnozí z vás představí svůj oblíbený parfém, typickou vůni čaje nebo oblíbenou aviváž. Čichový vjem úzce doprovází vjem chuťový a při správném použití aromatické látky lze snadno navodit dojem konkrétní chuti či vůně, aniž byste něco ochutnali. Samozřejmě tímto propojením jsou si výrobci kosmetického a potravinářského průmyslu i dalších odvětví dobře vědomi. Pojďme tedy společně nahlédnout pod pokličku výrobcům a vysvětlit si, co aromata vlastně jsou. 
Z pohledu legislativy
Legislativní výklad charakterizuje aromatické látky jako chemicky definované látky s aromatickými vlastnostmi, které mohou mít přírodní i syntetický původ.
Počet schválených aromatických látek čítá kolem 2500 druhů, to je asi sedminásobek počtu schválených přídatných látek. Zaměříme-li se obecně na potraviny, aromata jsou určena k tomu, aby při přidání do potraviny dodávala potravině vůni, chuť nebo ji zintenzivňovala.
Značení na výrobcích
To, zda byla aromata použita při výrobě potraviny, nalezne spotřebitel ve složení. Tyto složky jsou v potravině označeny slovem „aroma“. Dříve jste se mohli setkat s názvy jako „přírodně identická aromatická látka“ nebo „umělá aromatická látka“. Tato označení se již nemohou uvádět. Nyníje nově definována „přírodně aromatická látka“, ta odpovídá látce, která se přirozeně vyskytuje a lze ji nalézt v přírodě. Získávají se vhodnými procesy z materiálů rostlinného, živočišného nebo mikrobiologického původu, buď jako takovou nebo zpracovanou pro lidskou spotřebu jedním nebo více tradičními způsoby přípravy potravin.
Přírodní nebo umělá?
Označit aromatické složky jako přírodní lze, ale má to svá pravidla. Jedním z nich je,
že aromatická složka musí být zcela přírodního původu (např. vůně levandule). Je také doporučeno mít označen zdroj látek. Výjimkou jsou případy, kdy nelze totožnost aromatu v potravině rozpoznat, zde se již zdroj uvádět musí. Pokud je uveden zdroj (např. květy růže), musí být z něho uvedeno nejméně 95 % aromatické složky. Naopak přívlastkem umělý ve vztahu k aromatu lze vyložit jako synteticky vyrobený. Je potom logicky možno dojít k závěru, že potravina označená sdělením „bez umělých aromat“ by neměla obsahovat aromata žádná anebo pouze přírodní.
A jak vlastně samotné aroma vypadá?
Základem každé aromatické frakce je vždy nosič a aromatická složka. Dále se pak dělí dle struktury, která určuje další využití aromatu. Moderním typem aromat používaných např. v čajích jsou enkapsulované – zapouzdřené (perličky). Na vytvoření těchto perliček jsou využívány různé materiály např. cukry nebo silikátové částice. Ty slouží k prodloužení stability, uvolňování vonných, chuťových a léčivých látek. Výhodou užití silikátového materiálu je jeho odolnost vůči vnějším vlivům, která umožňuje užití jak v potravinářském, tak farmaceutickém průmyslu. Výhodou je také rychlá rozpustnost a zachování identického aroma, které nedegraduje. Aroma se uvolní až po rozpuštění polymerního pouzdra ve vodě. Další alternativou jsou tekutá aromata. Látka, která tvoří základ těchto frakcí, je většinou rafinovaný kvasný líh, který má v průměru kolem 70% alkoholu. Využívají se více v kosmetickém průmyslu, ale i v potravinářství mají svoje nezastupitelné místo. Negativní vlastností je vysoká těkavost vonných látek, díky které během skladování dochází k výraznému snížení obsahu dané látky v přípravku. Prášková aromata jsou využívána v sypkých materiálech, kde chceme využít dokonalé kompaktnosti a homogenity směsi. Výroba je založena na nanášení aromatické složky na povrch suchého nosiče, kterým může být sůl, škrob, sacharóza a další. Nevýhodou těchto aromat, může být vyšší prašnost směsi a náchylnost k absorpci vlhka. Poslední variantou jsou aromata granulovaná, výroba spočívá v nanesení aromatické látky na nosič, který se následně vysuší a podrtí na stanovenou strukturu. Výhoda těchto aromat je ve snížení prašnosti a zachování stability.
Spotřeba v AG FOODS
Množství aroma na jednu skleničku nápoje je opravdu malé, pohybuje se okolo
0,001–0,5 g. Ročně se v AG FOODS spotřebuje až 18 tun aromat. Nejoblíbenějším a nejpoužívanějším je vanilkové aroma, kde spotřeba přesáhne i 4 tuny ročně.
Víte, že?
Příjemné vůně fascinovaly lidstvo od dávných věků. První metodu výroby vůní objevili lidé náhodou. Všimli si, že při hoření jistých druhů dřeva se uvolňují příjemné vůně. Proto pojmenování parfému vzniklo z latinského „per fumum“, tedy „skrze kouř“. S tím také souvisí to, že první vědomé použití vůní sloužilo především k obřadním účelům. Prvním produktem, který asi lze označit za parfém, bylo kadidlo.
